Úvodní slovo

Vážení a milí čtenáři,

postupně nastane i pro nás doba, kdy začne být poněkud trapné připomínat pokaždé počet čísel časopisu, která již byla vydána. Podobně jako u druhého a dalšího dítěte nebývají rodiče většinou nadšeni jeho pokroky stejně, jako tomu bylo u prvorozeného, i naší redakční radě bude slušet více (sebe)kritičnosti k vývoji a dalšímu směřování společného dítka, nežli se (samo)libě rozplývat nad báječností jeho samotné existence. Pravda, u čtvrtletníku může ono standardní kritičtější období nastoupit později než u měsíčníku či čtrnáctideníku, ale stejně si nejsem jist, jestli už ta doba nenastala. Stejně tak si ovšem nejsem jist, zda již nastala, takže se toho ještě jednou odvážím: číslo, které držíte v ruce, je již šesté (včetně nultého čísla z podzimu 2009) a zahajuje druhý ročník života časopisu, který se snad již zavedl, „usadil“ a našel si ve Vás svůj okruh pravidelných čtenářů. Doufáme, že se pro většinu z Vás stal již samozřejmostí a vítaným informačním pomocníkem, který Vám šetří čas a pomáhá Vám v odborné orientaci. Věřím, že každého čtvrt roku očekáváte (nikoliv s obavami, ale s nezklamanými  nadějemi), jaké zajímavé informace a úvahy Vám nabídneme, resp. jak se právě ten Váš autorský příspěvek bude v novém čísle pěkně vyjímat.

Obsah aktuálního čísla je docela pestrý a antitrustový specialista nad ním jistě nudou neusne. Velkou teoretickou a legislativní výzvou současnosti (ale i „bolehlavem“ zejména praktiků) je možnost smírného „narovnání“ (settlement) mezi soutěžním úřadem a antitrustovým delikventem. Protože i český soutěžní úřad bedlivě sleduje vývojové trendy v právu na ochranu hospodářské soutěže, pokusil se již několikrát o netradiční a ve světě již léta používaný smírný postup ve vztahu k porušitelům protikartelového práva. Svár mezi opatrnějším a legalisticky obezřetným až odmítavým přístupem k takové možnosti v oblasti veřejného práva na jedné straně, a snahou položit důraz zejména na funkčnost a účelnost na straně druhé, se tentokrát komentuje z hlediska pro „narovnání“ příznivého. Tím diskuse nekončí; už teď víme, že bude následovat neméně zaujaté plaidoyer o zrádnosti narovnání a jeho úskalích. Jen si však v této souvislosti připomeňme program shovívavosti, jeho dnes již nezastupitelný význam pro detekci kartelů a jeho celosvětové rozšíření, a to rovněž bez „náležité“ právní opory. „Narovnání“ je přitom zásahem méně intenzívním. V této souvislosti by Vaší pozornosti nemělo uniknout průlomové stanovisko Generálního advokáta Soudního dvora k otázce, zda informace a podklady, které byly soutěžnímu úřadu dobrovolně sděleny členem kartelu v rámci jeho žádosti o shovívavost, mohou být zpřístupněny někomu, kdo hodlá žalovat náhradu utrpěné škody. Soutěžní úřad podle tohoto stanoviska takové informace zpřístupnit nesmí. To by snížilo významnou nejistotu žadatelů o leniency a jasně by nadřadilo veřejnoprávní prosazování soutěžního práva nad sekundární soukromoprávní vymáhání náhrady škody.  

Jako obvykle nabízíme obecnější diskusní témata z intelektuálního „zázemí“ soutěžního práva, tentokrát úvahy z ekonomie o kontroverzním tématu cenové diskriminace.

Předminule „rozhrábnuté“ téma o hodnocení efektivity soutěžního úřadu vyvolalo ohlasy i v tomto čísle. Směřují ke komplexnějšímu pohledu na činnost instituce a na kvalitativní kritéria, která se ovšem těžko dokazují. Navrhované rozhodující kritérium hodnocení činnosti soutěžních úřadů (fungování trhu a kladný dopad na spotřebitele) má ovšem podle mého názoru ještě i další „vadu na kráse“ – totiž  nedostatek specificity (jasné vazby na činnost právě soutěžního úřadu s vyloučením jiných vlivů), jakož i svoji velmi malou operacionalizovatelnost, a  tudíž i malou  praktickou použitelnost.

„Věčně zeleným“ tématem je vztah práva  soutěžního a zvláštní odvětvové regulace.  Někdy mohou být pravidla na ochranu soutěže suspendována ve prospěch hodnot  prosazovaných odvětvovou regulací; nezřídka jde o zajištění efektivnosti, a proto se dá hovořit (v analogii k tzv. obraně efektivností) o „regulatorní obraně.“  Příspěvek na toto téma  uzavírá, že zejména v období hospodářské krize je  nutno čelit tlaku na  prosazování  odvětvových politik na úkor  soutěže, neboť  právě hospodářská soutěž může  stimulovat oživení  těžce zkoušené ekonomiky,  a má tak stejný cíl jako odvětvové regulace.

Informačně bohaté jsou rubriky zachycující vývoj  správního rozhodování i judikatury české, evropské i z blízkého zahraničí. V tomto čísle upozorňujeme na  jeden navýsost aktuální problém, kdo je vlastně povinen  vrátit úroky z prodlení z neprávem uložených pokut.

Být všední znamená pro odborný časopis být důležitý pro běžnou  profesní  činnost  čtenářů. Nejenže se „zevšednění“ v tomto smyslu neobáváme, ale dokonce o ně stojíme.

Přeji Vám jménem redakční rady užitek z informací obsažených v tomto čísle a těšíme se na jakýkoliv čtenářský ohlas.