Eva Žatecká: Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže v trestním zákoníku

Advokátka, odborná asistentka na katedře trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity, Brno

 

Nový trestní zákoník, zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“) nabude účinnosti dnem 1. 1. 2010. V souvislosti s TZ bylo přijato mnoho změn dalších právních předpisů, ovšem v tomto příspěvku se zaměřím jen na trestněprávní úpravu tzv. nekalé soutěže a kartelových dohod.

Nekalá soutěž byla již od první čs. republiky postihována právními předpisy, zmíníme-li zákon č. 111/1927 Sb. z. a n., o ochraně proti nekalé soutěži, který byl svého času dosti pokrokovým, protože nejenže řešil problematiku nekalé soutěže prostředky civilněprávními, ale v hlavě druhé upravoval i ochranu nekalé soutěže prostředky trestního práva. Je nutné zmínit, že ustanovení postihující jednání v nekalé soutěži,[1] tak jak se objevilo v zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen TrZ), bylo uzákoněno v souvislosti s přijetím Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví,[2] resp. jejích čl. 10 bis a 10 ter.

 

Vymezení skutkové podstaty porušení pravidel
hospodářské soutěže

Dle platného znění § 248 TZ, je porušení pravidel hospodářské soutěže kvalifikováno z hlediska objektivní stránky jako kumulativní:

–    jednání v rozporu s předpisy upravujícími nekalou
soutěž,[3]

–    jednání v rámci hospodářské soutěže[4] a

–    způsobení újmy ve větším rozsahu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, případně opatření sobě nebo jinému neoprávněné výhody, opět ve větším rozsahu.

 

Zároveň však toto jednání musí splňovat znaky:

–    klamavé reklamy,

–    klamavého označování zboží a služeb,

–    vyvolávání nebezpečí záměny,

–    parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele,

–    podplácení,

–    zlehčování,

–    srovnávací reklamy,

–    porušování obchodního tajemství, nebo

–    ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí.

 

Odst. 2 § 248 TZ stanoví trestní postih toho, kdo uzavře dohodu o určení ceny, dohodu o rozdělení trhu nebo jinou dohodu narušující hospodářskou soutěž v rozporu s jiným právním předpisem na ochranu hospodářské soutěže, a to se svým konkurentem, případně kdo poruší závažným způsobem závazná pravidla zadávacího řízení podle předpisů o veřejných zakázkách; nebo kdo v rozporu s jiným právním předpisem upravujícím činnost bank a jiných právnických osob oprávněných k provozování finanční činnosti, obchodování s investičními nástroji, kolektivního investování, penzijního připojištění a pojišťovnictví, poruší závažným způsobem závazná pravidla obezřetného podnikání, obhospodařování majetku, odborné péče nebo zákaz vykonávat zákonem nebo úředním rozhodnutím určené úkony, služby nebo jiné činnosti, a tímto jednáním dojde ke způsobení újmy většího rozsahu vůči jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, zadavateli nebo jinému dodavateli nebo opatření si sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Právě toto ustanovení se dotýká mimo jiné kartelových dohod.

Je zřejmé, že TZ s ohledem na princip tzv. ultima ratio a subsidiaritu trestní represe stanovuje nutnost jednání ve „větším rozsahu“. Dle ust. § 138 TZ je tímto větším prospěchem částka nejméně 50000 Kč. Důvodová zpráva[5] uvádí, že skutková podstata porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 TZ nahrazuje nekonkrétní a vágní ustanovení dosavadních trestných činů porušování závazných pravidel hospodářského styku dle § 127 TrZ a nekalé soutěže dle § 149 TrZ, přičemž dochází k trestání jednotlivých forem nekalé soutěže dle ust. § 45 až 55 ObchZ.

TZ přitom výslovně nevymezuje, co jsou pravidla hospodářské soutěže, kdo je soutěžitel a kdo spotřebitel pro účely trestního řízení. V tomto směru tak nepřímo odkazuje na příslušná ustanovení obchodního zákoníku, zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

Skutkové podstaty jednání zakládajících nekalou soutěž jsou v trestním zákoníku vázány na jednotlivé skutkové podstaty tak, jak je stanoví v § 44 odst. 2 v demonstrativním výčtu obchodní zákoník; současně však musí být naplněna i tzv. generální klauzule. V praxi to bude znamenat, že v případě jednání, jež bude naplňovat pouze znaky generální klauzule, nebude možné takovéto jednání trestně postihnout, neboť nenaplní všechny vyjmenované znaky skutkové podstaty, jak je stanoví § 248 TZ.[6] Za zmínku jistě stojí, že trestní zákoník v rámci nekalosoutěžního jednání výslovně neuvádí praktiky vyjmenované v přílohách zákona č. 36/2008 Sb., o nekalých obchodních praktikách.

Významná z hlediska trestního práva je dále skutečnost, že trestný čin nekalé soutěže a uzavření kartelových dohod je trestným činem úmyslným. Nedbalostní jednání je tedy v případě základních skutkových podstat zcela vyloučeno a tímto se odlišuje od ustanovení § 44 ObchZ.

Oproti stávajícím skutkovým podstatám (§ 127 a 149 TrZ) je ustanovení § 248 TZ doplněno o způsobení újmy
ve větším rozsahu či získání výhody většího rozsahu. Krokem vpřed je pak to, že touto výhodou nemusí být jen peněžitá částka, ale jakákoliv výhoda i nemateriální povahy.[7]

Z hlediska četnosti trestných činů porušování pravidel hospodářského styku a nekalé soutěže, které by se každoročně daly spočítat na prstech ruky,[8] bude zajímavé sledovat, zda nová právní úprava zvýší možnosti trestního postihu. Zejména s ohledem na to, že trestný čin nekalé soutěže vycházel v dosavadní právní úpravě pouze z generální klauzule a jednotlivé skutkové podstaty tuto generální klauzuli v zásadě pouze blíže vymezují, bude otázkou, zda nebude obtížnější prokázat právě zároveň jednání dle jednotlivých skutkových podstat, než v dřívější úpravě „jen“ jednání v rámci generální klauzule. Na druhou stranu odpadl znak zjištění poškození dobré pověsti nebo ohrožení chodu nebo rozvoje podniku soutěžitele, zřejmě proto, že dle zákonodárce ne všechna nekalosoutěžní jednání musí nutně ohrozit dobrou pověst podniku.

Kartelové dohody nejsou obvykle uzavírány s konkurenty, ale s jinými fyzickými osobami v pozici manažera, což může ovlivnit výklad odst. 2.

K trestněprávním znakům trestného činu dle § 248 TZ patří, že jde o trestný čin poruchový, čili je nutné, aby došlo k újmě či opatření výhody, tedy musí dojít k následku. V případě, že k takové újmě nedojde, bude jednání pachatele postihnuto pouze jako pokus tohoto trestného činu, zjistí-li se, že jeho úmysl ke způsobení újmy nebo získání prospěchu tu byl dán.

Co se týká trestnosti přípravy tohoto trestného činu, dle trestního zákoníku tato trestná není, neboť vzhledem ke skutečnosti, že trestní sazba nepřevyšuje 8 let, nemůžeme aplikovat § 20 TZ, a ani výslovně zákonodárce trestnost přípravy u tohoto trestného činu neuvedl.[9]

Nová právní úprava nekalé soutěže vymezená v ust. § 248 TZ především spojuje dvě dosud platná a účinná ustanovení, která dále blíže konkretizuje; zákonodárce zde zřejmě vycházel z předpokladu, že pojmy „závazná pravidla hospodářského styku“, případně „zvyklosti soutěže“ nebyly jednoznačné. Dále nová právní úprava odstraňuje možnost souběhu těchto trestných činů a některé další nejasnosti, které přinesla praxe. Na straně druhé však vyžaduje naplnění podmínek nejen generální klauzule, tak jak je vymezená v ust. § 44 ObchZ, ale zároveň i konkrétních skutkových podstat, což může činit v rámci trestního řízení potíže. 

 

Publikováno dne: 11. 11. 2009.