Dne 4. května 2010 ve 4.30 hodin ráno zesnula v nemocnici Na Františku ve svých 83 letech JUDr. Jindřiška Munková. Přes svůj pokročilý věk nás paní doktorka opustila náhle, po krátké nemoci. S ohledem na svůj velmi aktivní „životní styl“, spojený zejména s cestováním do exotických (a někdy i turisticky dosti neobvyklých) krajin minimálně třikrát do roka, tak navíc učinila takřka bez jakéhokoli předchozího „varování“. O svých zdravotních problémech totiž hovořila s nadhledem jako by se jednalo jen o nějaké „dětské“ nemoci a spíše si stěžovala na počasí. Ostatně špatné snášení sychravého zimního počasí bylo jedním z hnacích motorů jejího častého cestování do „teplých“ krajin.
Po Václavu Novotném a Vladimíru Stankovovi nás tak bohužel opouští další významná osobnost českého soutěžního práva, činná však narozdíl od uvedených pánů zejména v advokacii a akademické sféře. Paní doktorka Munková přitom nebyla jen akademičkou, která po dlouhou dobu v osamocení držela pochodeň soutěžního práva na pražské právnické fakultě, a na kterou tak budou jistě vzpomínat studenti, kterým se věnovala v rámci výuky nebo při vedení jejich diplomových či rigorózních prací. Paní doktorka byla i úspěšnou advokátkou a některé její „kauzy“ (z poslední doby například Česká rafinérská) nás budou provázat v aplikační praxi stále. Nelze zapomenout ani na její dřívější působení v legislativní radě vlády, jako ředitelky na Odboru kompatibility na Úřadu vlády ČR, jako generálního sekretáře Karlovarských právnických dnů či člena redakční rady Právních rozhledů.
S paní doktorkou Munkovou jsem se setkal zprvu v pozici studenta na pražské právnické fakultě, a to v rámci kursů evropského soutěžního práva. Blíže se mi to pak poštěstilo při vedení mé diplomové práce. Již v té době mne nepřestávala udivovat její otevřenost, vstřícnost, kreativita a ohromný rozhled ve složitém oboru soutěžního práva. Zcela stranou ponechávám její vynikající jazykové vybavení. V porovnání s některými jinými učiteli na fakultě na mne tak působila jako příjemné zjevení z „jiného světa“.
Posléze se naše kontakty dále prohloubily, a to zejména poté, co mi nezištně nabídla možnost spoluautorství na jí připravované mezioborové učebnici soutěžního práva. Práce na přípravě textu dané učebnice a nasazení ze strany paní doktorky pro mne bylo velkou školou. Nelze zapomenout na příjemnou atmosféru při diskusích na různá témata, kterou nezkalil ani pro paní doktorku Munkovou neodmyslitelný cigaretový „mlžný opar“, který jí musel každý, komu dovolila ji trochu blíže znát, ihned odpustit, a to i když by byl zapřísáhlý nekuřák. Takovou „školu“ jsem pak opakovaně dostal a s díky přijal v rámci dalšího spoluautorování prvních dvou edicí C. H. Beck šedého komentáře k zákonu o ochraně hospodářské soutěže a jsem za ni velmi vděčný. Druhé vydání uvedeného komentáře, které vyšlo v prosinci 2009, bylo přitom zřejmě její poslední publikací, což je obrovská škoda zejména pro české odborné čtenářské publikum.
V osobě paní doktorky Munkové nás opustila nejen skvělá právnička v oblasti soutěžního práva, ale především nás opustil milý a moudrý člověk s renesančním záběrem zájmů a znalostí. Jednalo se o vzácného člověka, kterým se říká „noblesní osobnost“ a kterých není mnoho. Ač tu po paní doktorce zůstane mnoho věcí, které nám jí budou po profesní stránce připomínat, včetně jejích vynikajících publikačních počinů, její ztrátu nám nemohou vynahradit. Paní doktorka Munková nám bude profesně i osobně velmi chybět.
Vzpomínejme na ni s úctou a hlubokým respektem.
Publikováno dne: 27. 07. 2010.
